Přeskočit na obsah

Sicilský emirát

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sicilský emirát
Imára Siqilíja
إمارة صقلية
 Byzantská říše v době Amorejské dynastie 8311071/1091 Sicilské hrabství 
Vlajka státu
vlajka
Geografie
Mapa
Itálie kolem roku 1000
Rozloha
25 703 km²
Obyvatelstvo
Národnostní složení
Státní útvar
tarì, dirham
Vznik
831 – Arabové dobyli Sicílii na Byzanci
Zánik
1071 – Normané dobyli Palermo a ze Sicílie vytlačili Araby
Státní útvary a území
Předcházející
Byzantská říše v době Amorejské dynastie Byzantská říše v době Amorejské dynastie
Následující
Sicilské hrabství Sicilské hrabství

Sicilský emirát (arabsky إمارة صقلية, Imára Siqilíja, řecky Ἐμιράτον τῆς Σικελίας, italsky Emiratu di Sicilia) byl islámský stát rozkládající se na ostrově Sicílie v letech 8311071.[1] Malý zbytek arabského panství ve městě Noto a okolí se udržel ještě do roku 1091.

Arabská expanze

[editovat | editovat zdroj]

V roce 535 byzantský císař Justinián I. obsadil Sicílii a připojil ji k Byzantské říši jako provincii, již podruhé v dějinách Sicílie, přičemž řečtina se rozšířila napříč ostrovem. Avšak když postupně byzantská moc na Sicílii zeslábla, vylodily se v roce 652 na ostrově arabské oddíly chalífy ‘Uthmána ibn ‘Affána. Avšak Arabové se na ostrově dlouho neudrželi a po relativně krátké době se zase stáhli.

Eufémiova zrada

[editovat | editovat zdroj]

Kolem roku 700 ostrov Pantelleria dobyli Arabové a pouze nejednotnost arabských vůdců jim zabránila v následující invazi na Sicílii. Namísto toho se rozvinula obchodní spolupráce mezi Araby a Byzantinci prostřednictvím sicilských přístavů.

V roce 826 donutil velitel byzantské flotily na Sicílii Eufémios jeptišku, aby se za něho provdala. Císaře Byzantské říše Michaela II. tento Eufémiův krok velmi popudil a nařídil sicilskému guvernéru Konstantinovi, aby manželství ukončil a Eufémia potrestal uříznutím nosu. Eufémios se však císaři postavil, Konstantina zabil a opevnil se v Syrakusách. Neudržel se však dlouho, byl poražen a uprchl do severní Afriky.[1] Následně nabídl vládu nad Sicílií Zijadatu Alláhovi I., emírovi z Ifríkíje, pokud mu emír navrátí pozici generála a zajistí mu bezpečnost. Zijadat Alláh I. jeho nabídku přijal a Eufémiovi poslal armádu arabských, berberských, krétských, andaluských a perských žoldnéřů.[1] Válka mezi arabskými útočníky a obránci ostrova byla velmi vyrovnaná: po tuhém odporu, ale kvůli vnitřní nejednotností mezi obránci, byla Sicílie po století byzantské nadvlády dobyta muslimy. Syrakusy sice ještě další dobu vzdorovaly a malé město Taormina na východním pobřeží padla až roku 902. Celý ostrov byl Araby nakonec podroben až roku 965.[1]

Éra emirátu

[editovat | editovat zdroj]

Po dobytí Sicílie pro muslimy byl následně ostrov pod nadvládou sunnitských emírů z Tunisu z rodu Aglabidů a později šíitských fátimovských chalífů z Egypta. Byzantští povstalci však měli převahu především ve východní části Sicílie, kterou byli schopni ubránit před muslimy několik let.

Poté, co třetí fátimovský chalífa Ismáíl al-Mansúr potlačil vzpouru Řeků, jmenoval Hassana al-Kalbiho (948964) sicilským emírem. Ten úspěšně držel ostrov pod kontrolou a založil vládnoucí dynastii Kalbidů. I za vlády kaldibských emírů pokračovaly arabské nájezdy do jižní Itálie až do 11. století a roku 982 dokonce Arabové porazili německou armádu římského císaře Oty II. poblíž Crotone v Kalábrii. S vládou emíra Jusúfa al-Kalbiho (990998) začala doba postupného úpadku Sicilského emirátu. Za vlády al-Akála (10171037) se vyostřily dynastické spory a kliky v rámci vládnoucího rodu uzavíraly různá spojenectví s Byzantskou říší a Ziridy, dynastií berberského původu vládnoucí v oblasti Tuniska, Alžírska a Libye. V letech vlády emíra Hassana as-Samsama (10401053) se emirát rozdrobil na několik menších lén.

V této době pokračovalo velké povstání sicilských Řeků ve východních částech země, odkud byli Arabové dokonce vytlačeni. Emirát se začal rozpadat na jednotlivá panství jednotlivých znesvářených příslušníků Kalbidské dynastie.[1]11. století začala na jihoitalské pevnině vzrůstat moc normanských žoldnéřů, kteří byli potomky vikingů, kteří přijali křesťanství a usadili se v Evropě. Normané, vedení hrabětem Rogerem vtrhli na Sicílii a osvobodili ji od muslimů.[1] Poté, co byla dobyta Apulie, Kalábrie, obsadili normanští rytíři Messinu. Roku 1068 Rogerova armáda porazila Araby u Misilmeri, ale rozhodující bitvou bylo obléhání Palerma o dva roky později, s jehož pádem roku 1072 dostala celá Sicílie pod normanskou nadvládu.[2]

Arabové začali postupně s reformami, kterými pozvedli produktivitu a dále povzbuzovali růst malofarmářského zemědělství, které se stalo dominantním na Sicílii. Muslimové dále vylepšili zavlažovací systém a přinesli na Sicílii některé zemědělské plodiny, především pomeranče, citróny, pistácii a cukrovou třtinu.[3]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emirate of Sicily na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f Brief history of Sicily [online]. Archaeology.Stanford.edu, 2007-10-07 [cit. 2008-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-09. (anglicky) 
  2. Chronological – Historical Table Of Sicily [online]. In Italy Magazine, 2007-10-07 [cit. 2008-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-07-27. (anglicky) 
  3. PRIVITERA, Joseph. Sicily: An Illustrated History. [s.l.]: Hippocrene Books Dostupné online. ISBN 978-0781809092. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]